Naší nejoblíbenější destinací jsou řecké ostrovy. Kouzelné pláže, úchvatná a místy kýčovitá architektura, dechberoucí historie hrdého národa a pohostinní domorodci jsou jednoznačným plusem. Mínusem je pouze jejich květnatá hrdelní řeč, která neznalému nápadně připomíná chronickou krční chorobu.
Boj se samotnou řečtinou jsem vzdal kontumačně poté, co jsem se nadrtil pro přežití nejdůležitější fráze: "Mia bira" a "Óchi". Druhá jmenovaná výrazně šetří turistovu peněženku, protože prosté české "Ne" v Řecku znamená "Ano".
Na Santorini naopak zaperlila má žena, když se ukázalo, že díky globalizaci je možné domluvit se azbukou. Roztomile pošvitořila s ruskou prodavačkou textilního zboží, a mě necelou hodinu trvající jazykový kurs přišel na padesát euro za překrásné, typicky řecké šaty, dle štítku vyrobené ve Francii šičkami čínského původu.
Jednoho večera jsme unaveni po celodenním cestování kráčeli po plážové promenádě v letovisku Kamari. Žena v novotou zářících šatech, já v kdysi bílém tričku s nápisem, který jsem naštěstí dodnes nedokázal rozluštit. Šouráme se ruku v ruce odpočinkovým tempem příjemným podvečerem, když vtom nás míjí opálený borec.
Zarazí své kroky, hodí po mně zkoumavým pohledem, zachmuří se, zamává rukama a povídá: "You shirt! You shirt!"
Překvapil mě. Podobných triček se v okruhu deseti metrů potulovalo povícero, ale v dovolenkovém režimu jsem se přemýšlením moc nezabýval, protože mě potěšil projevený zájem. V Čechách si vaší garderoby nikdo nevšimne, a pokud ano, skončíte jako odstrašující případ na blogu Módní peklo.
Vyškrábnul jsem pohotově poslední cizojazyčné zásoby a kostrbatou angličtinou cizincův obdivný výkřik okomentoval: "Yeah, beautiful!"
Podezřívavě na mě pohlédl, pak se mu tvář rozjasnila, jak mě zařadil do správné geografické škatulky, a prohlásil jadrnou češtinou:
"Hovno bjůtifůl, ty vole. Máš ho naruby!"
Komentáře
Okomentovat