Přeskočit na hlavní obsah

Životopis

Byl jsem kojencem. Usmrkánkem v jeslích a pochcánkem v mateřské školce. 

Dodnes si pamatuji, jak jsem se omylem počural a můj děda mě nechal nést poznamenané šatstvo celou cestu domů z mateřské školky, aby každý viděl, jaké jsem pako. Zvláštní je, že jsem se styděl za něj, nikoliv za sebe. A to děda ani nebyl prezident!

Pak žákem, nato studentem střední ekonomické školy a rok jsem strávil na vysoké škole v Praze. Lákalo mě učitelské povolání, jenže jsem během studia zjistil, že ty parchantíky, co se nechtějí učit zajímavé rovnice, bych asi psychicky nezvládnul.

Poté jsem v metropoli zůstal a stal se mzdovým účetním, který počítal výplaty borcům, co stavěli sídliště Stodůlky. 

Pak prodavačem v karlovarské partiové prodejně stavebnin, což byl v podstatě bazar. Také vojákem z povolání, ale nakonec jsem tam místo slíbených šesti měsíců zkejsnul na čtyři roky. Armáda se mě nechtěla vzdát, přestože jsem připomínal spíš vojína Kefalína, než naději socialistické armády. 

Po propuštění z činné služby jsem zkusil být půl roku nezaměstnaným, ale ukecali mě, abych se stal zahradníkem. Tak úspěšným, že jsem několik měsíců prodával kytky v prvním patře Gagarinovy kolonády, kde jsem zažil pár zajímavých historek. Zde je jedna z nich.  

Zkusmo jsem ve Vřesové u Chodova vyráběl svítiplyn. I tam jsem si docela užil, což dokládá tento pravdivý příběh. Jenže vyrábět plyn byla taková nuda, že jsem o pár měsíců později skončil jako vedoucí skladu náhradních dílů v autoservisu Škoda. Stal jsem se druhým řidičem v republice, který měl tu čest svézt se Favoritem. Po práci jsem pak jako melouch opravoval vlastníma rukama vysokozdvižné vozíky. 

Pak ze mě, kdovíproč, udělali vedoucího správy nemovitostí. To bylo pár let po revoluci, kdy do bývalého OPBH vtrhlo tržní hospodářství a nový majitel původem z Rakouska mi položil na stůl počítač 386SX, načež odjel neznámo kam. 

Tím se mi otevřel úžasný svět počítačové techniky. Většinu příkazů starého dobrého operačního systému DOS znám dodnes. Překvapivě fungují i ve Windows 10, což málokdo ví. 

Také jsem v karlovarském nočním baru poznal svou současnou manželku. Žena mě z lázeňského města emigrovala na dálný východ se slovy, že tací fajní synci u nich nejsou, načež mě učinili  ředitelem správy nemovitostí v Opavě a Ostravě. Hele, řeknu vám, starat se o tři a půl tisíce bytů na ostravské Dubině plné havířů, nebyl žádný med. 

A tak jsem zdrhnul a stal se ajťákem v autosalonu Škoda, kde mám tu čest pracovat dodnes. To se psal rok 1997.  Během těch let jsem vyrobil přes dvě stovky webů, psal nesmysly na různé odborné servery a sesmolil jeden a půl knihy. 

Lze tedy konstatovat, že v mém životě se udály v podstatě pouhé tři zásadní události, které mě dostaly tam, kde dnes jsem: 

Pochopil jsem, že chcát se nemá do kalhot, a jak fungují počítače a ženy. Je to prosté. Zmáčknete nějaký čudlík a uvidíte, co se stane. Až poté reagujete. Důležité je najít ten správný čudlík.

Koupil jsem manželce nový notebook, protože stará dýchavičná Toshiba už nestačila jejímu tempu. Klikám a klikám, aktualizuji a žena na mě kouká s němým úžasem: "Muži, jak to můžeš všechno umět? Ty jsi tak chytrej!"

Skromně jsem pokrčil rameny a neřekl nic, protože chytrost vezme za své, když na sociální síti veřejně sdělíte, že jste se kdysi v mateřské školce pochcali. A tak jsem pravil jenom: "Viď?" 

A odešel sepsat tento příspěvek, aby manželka věděla, co jsem doopravdy zač.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

My, ajťáci

V očích široké veřejnosti je takzvaný ajťák podivuhodný tvor. Většinou nás považují za mimozemšťany, což je dost nespravedlivé obvinění.  Ve skutečnosti jsme naprosto obyčejná digitální dělnická třída. Dnes a denně totiž svádíme boj za lepší příští moderní civilizace s přístroji, o jejichž principu fungování dost často netuší nic ani výrobci samotní. Pravda je, že málokterý ajťák přizná na rovinu, že něco neví. Ne že by nechtěl, ale mohl by ztratit glanc a obdivné pohledy sekretářek by se rozplynuly jako pára nad hrncem. "Crrrr, crrrr," zvedám po ránu telefon a přemýšlím, co zase nejde. Kafe si vesele stydne a hlas ve sluchátku sděluje Jobovu zvěst: "Netiskne mi tiskárna!" Polykám doušek, s brbláním se zvedám, docházím na místo konfliktu, vložím nenápadně papír do podavače, aby sekretářka neviděla, a laserová tiskárna si vesele zachrochtá, načež vytiskne tunu papíru ještě z minulého dne. Je síťová. Vracím se na pracoviště, aby káva netrpěla pocitem osamělosti, ale...

Pračka

"Miloši, nejde mi zapnout pračka. Sviňa." Prohlásila manželka, což mě varovalo, protože většinou mi říká láskyplně dědo . Jak dojde na Miloše, visí ve vzduchu průser. Reaguji jako správný ajťák: "Máš kabel v zásuvce?" Odpověď je nepublikovatelná, a tak jdu a zkouším jističe. Cvak - vypnout, zapnout. Nic. Pračka dělá mrtvého brouka a já budu brzy také, pokud problém neodstraním. "Asi už umřela," pravím moudře, "to víš, maká poctivě víc jak osm let a nějaký čip se asi odebral do Křemíkového nebe." To byla chyba, protože má žena Červeného trpaslíka nezná. "Hele, muži, nesmol mě," řekne výhružně, "a dělej s tím něco, nebo půjdeš příští týden do roboty v teplákách." Dělám tedy, co nejlíp umím. Startuji počítač, poté vyhledávač, a lovím e-shopy, které nabízejí kvalitní pračky za rozumnou cenu, nejlépe s dopravou zdarma. Uspěl jsem hned napotřetí, klikám, objednávám, potvrzuji, platím a jsem šťastný, jak jsem problém elegantně vy...

Cesta vlakem

Od doby, kdy jsem jako vnuk zaměstnance tehdejších Československých státních drah díky režijní průkazce cestoval naprosto zdarma, uplynulo mnoho let. I dýchavičné parní mašiny jsou minulostí, stejně jako otevíratelná okénka v kupé nebo kuřáci na chodbičce vagónů. Časy se zkrátka změnily, ale jedno zůstalo. Malé dobrodružství spočívající ve faktu, že jste nikdy dopředu netušili, s kým a jak dlouho budete sdílet společný prostor. I stalo se, že jsem jednou ještě jako student seděl v kupé s několika opilými dřevorubci odněkud z východního Slovenska. Zásobu sprostých slov, která jsem tenkrát pochytil, používám dodnes a ještě jsem ji zdaleka nevyčerpal, což možná za chvíli zjistíte. Moderní doba nám dala k dispozici internet a vymakané vlakové soupravy stoprocentně klimatizované, takže okna bývají neprodyšně uzavřena. Objednat si můžete konkrétní sedadlo, výjimečně klidné kupátko a dokonce dostanete šampaňské. Obdržíte vše, kromě možnosti ovlivnit, kdo si k vám přisedne. Dobrodružství jako ...