Hledání

"Tož v lednici nejsou," pravím smutně a očekávám hromobití, které dorazí vzápětí.

"Tak blbá zase nejsem!" Ozve se manželčin hlas z obýváku a já neprotestuji, protože blbost a zapomnětlivost spolu nemusí nutně kráčet ruku v ruce. Měním pozici a prohlížím zásuvky a skříňky v kuchyňské lince. Moudře mlčím, ale neuspěji.

Odkráčím tedy do ložnice a provádím podrobnou inspekci kabelky. Podobný přístup už se mi často vyplatil, protože dámská kabelka, stejně jako egyptské pyramidy, je nositelem mnoha skrytých tajemství. Čím hlouběji zakutáte, tím více zapomenutých předmětů objevíte.

Tentokrát jsem našel osm volně ložených tic-taců, pokrčenou výplatní pásku z mého zaměstnání z února 2013, tři napůl ožužlané pastilky Rennie, kousek alobalu ze žvýkačky a několik falešných skleněných očiček k háčkovaným medvídkům, které jsme hledali na sklonku minulého roku. Úspěch se nedostavil a mně docházely nápady.

"Nemáš je v autě?" Pokládám logickou otázku, protože domácnost už moc neprohledaných míst nenabízela. Cestou do obývacího pokoje jsem ještě zkusmo otevřel mlčící myčku na nádobí. Nic.

"Možná jo," zadumala se žena, "zajdeš tam?"

"Jasně, lásko," prohlásím vesele, protože plnit přání své ženy je mou životní vášní. O dvě minuty později jsem zpátky, a mám strach položit otázku, která vyplynula z okolností.

"Mamuš, garáž je zamčená, nevíš, kde jsou klíče?"

"Jak to mám vědět?" Vypěnila a štrachala se v košíku plném klubíček a jiných podivností.

"No, ten svazek jsi měla, když jsi šla na sušárnu pro deku, aby kury nezmrzly," ztišil jsem hlas a zatvářil se provinile, aby bylo jasné, že jde o mé selhání.

"To bych se moc divila," pronesla manželka skepticky, strčila ruku do své zimní bundy a vytáhla hledaný svazeček klíčů, přičemž se výhružně rozmlčela.

Tiše jsem je popadl a vypařil se do garáže, kde jsem provedl kriminalistickou rekognoskaci místa činu, ale nic nenašel. Vracím se zdrcen zpátky a je mi jasné, že celý večer bude stát za starou belu. Zase jsem hanebně selhal, a to mám v hledání ztracených předmětů poměrně slušnou praxi.

Utrápen vcházím do obýváku a připraven na nejhorší zjišťuji, že manželka trůní na svém místě v pohodlné sedačce, ztracené dálkové brýle má na nose a culí se jako měsíček.

"Muži, už jsem je našla, nedělej si starosti."

Přestal jsem si dělat starosti a tu půl hodinku, kterou jsem věnoval marnému pátrání, založil do kolonky manželských zkušeností s názvem: "Není důležité najít, ale pokusit se."

Plácnu sebou do křesla ve svém pokojíku, spustím media server, zapnu televizi dálkovým ovladačem a strnu. Krve by se ve mně nedořezal.

Ale jsem chlap a tak vstanu, zajdu vedle, přikrčím se a položím již spokojené ženě záludnou otázku: "Mamuš, nevíš, kde mám brýle na dálku?"

Manželství je nekonečné hledání.