"Srk, chrmpf, srk, uuuuuf."
Zvuky, které jako ajťák vydávám při konzumaci domácí kulajdy, nelze písemně úplně přesně reprodukovat. Poctivá husťačka bývá zlatým hřebem každého únavného pracovního dne - a v podobných okamžicích jde gramatika a správná výslovnost stranou. Prostě si chrochtám a pozdvižené obočí manželky, která se něčím zabývá u kuchyňského dřezu, ignoruji.
"Ty už se mnou vůbec nemluvíš," dolehne náhle k mým uším lehce vyčítavý hlas. "Ani mi neřekneš, jak ses měl v práci... a vůbec." Ustane zurčení vody. "Kdoví, jestli do tý práce vůbec chodíš a neběháš někde za babama!" Povzdechne si žena a já se hluboce zastydím.
Instiktivní reakci - totiž zásadní odmítnutí nespravedlivého obvinění z nepovoleného sportu s jinými ženami - udusím v zárodku, poněvadž vím, že čím více se budu bránit, tím více bude narůstat podezření, že na zmíněném obvinění něco je.
"Srk, srk, uuuuuuf," pravím a sumíruji si větnou stavbu, abych manželce udělal radost a podělil se s ní o zážitky z mého pracovního nasazení. Odkládám lžíci, a dost nerad i nedojezený zbytek takzvané chia housky, načež se pustím do popisu běžného ajťáckého dne.
"No, víš," povídám, "ráno dorazím do rachoty a už ve dveřích netrpělivě přešlapuje naše skladnice. Nemůže uzavřít pokladnu, bo nefrčí Caris. Spolknu sprostá slova a běžím resetnout server, o němž Microsoft usoudil, že ho musí nutně aktualizovat, což se moc nepovedlo. O pár minut později mi volá borec z ostravské pobočky, že mu nejde skenování z kopírky do SMB. Juknu na to přes TeamViewer, přesvědčím kopírku, že uživatel KnVozy1 skutečně existuje a je vyřešeno. Sotva jsem usrknul kafe, dorazí pobledlý mechanik, že mu ODIS zahlásil neplatnou operaci a bude ukončen, což je průser, protože řídící jednotka v novém Superbu by tohle náhlé přerušení flešování také nemusela přežít.
Ještě než dorazím na dílnu, potkám přijímacího technika, kterému netiskne tiskárna. Nedělám z něj blbce, vložím do zásobníku papír a jdu se podívat na ten VAS 6160E, co se zase porouchalo. Po hodině přemlouvání vzpurného systému volám na helpdesk, abych se dozvěděl, že mám prostě přístroj resetnout do továrního nastavení, všechno znovu nainstalovat a nakonfigurovat. Udělám to - a nic. Zkouším nastavit čtecí hlavu 6154 na WLAN infrastrukturu - a prd. Pak podle manuálu zkusím WLAN peer-to-peer spojení, což na okamžik zafunguje, ale napodruhé ani ťuk. Ztrácím nervy a procházím Perlovkou - sypu ze sebe kurvy.
Načež všechno vypnu a hledám okno, kudy bych ten bazmek vyhodil. Pak ho zkusmo zapnu - a najednou všechno šlape jako hodinky. Ptá se mě mechanik, co tomu bylo. Pravdu mu říct nemůžu, tak se zachmuřím a optám se ho s tragickým přízvukem v hlase - opravdu to chceš vědět? Nechce. Pak musím změnit IP adresy na platebních terminálech a nakonfigurovat poslední tři iPady, aby v nich správně šlapalo SST a B2B portál."
Nadechnu se, zamíchám kulajdu, aby se nevytvořil škraloup, a jsem připraven pokračovat líčením zážitků se vzpurným SMTP serverem, který odmítá posílat e-maily větší než 3 MB na některé adresy, přestože mu to nikdo nezakázal.
Jenže to by mi vystydlo jídlo, a tak ještě dříve, než znovu zabořím pysk do polévky, optám se: "A co ty, mamuš, jak ses měla celý den?"
"Ale to víš, jako vždycky. Znáš to." Poskytla mi manželka vyčerpávající odpověď a doplňujícím dotazem vrátila naše soužití do kompatibilního režimu: "Udělám ti ještě knedlíky s vajíčkem, chceš?"
"Jo," odvětil jsem - a na problémy s SMTP, EET, FTP a NASem už se nedostalo.
Komentáře
Okomentovat