Nerozbít si čuňu na zákeřných výmolech v divokém lese, protože se vyhýbáte hlavním silničním tahům - ale hlavně umravnit mozek, aby během fyzické námahy nevymýšlel kraviny či ptákoviny.
To první jsem zvládl na jedničku, s tím druhým neustále bojuji. Místo abych sál atmosféru brzkého rána, kdy zpěvné ptactvo šveholí své sonáty C-moll a listnatými stromy se prohání jemný vánek, který vytváří atmosféru plnou pohody, dumám nad tím, jak správně nakonfigurovat fungl nový doménový server, abych nenapáchal víc škody než užitku.
O kilometr později jsem to vzdal a zkusil si zahrát fiktivní šachy sám se sebou. V sedmém tahu jsem dostal mat a bylo po ptákách.
Pak jsem si vzpomněl, že musím příští týden k zubaři, který se zmiňoval o jakémsi můstku tři-pět za sedm tisíc, což jsem odsouhlasil, aniž bych se ptal na podrobnosti.
Načež mi vytanulo na mysl, že manželka hodlá opět jet do Karlových Varů a polil mě pot, protože absolutní a přísný zákaz kouření z lázeňského pobytu dělá abstineční peklo.
Do prdele! Najel jsem do ďuzny, ztratil rovnováhu a pro jistotu slezl z kola. Rozhlédnu se kolem, sosnu z nádobky odstáté vody a přemýšlím, zda ten kos, co mě zpovzdálí pozoruje, musí také do práce. Asi ne, usoudím, ale neptám se, abych ho neurazil. Šlapu dál. Ztuha. Také mám pocit, že jsem při hledání nejkratší trasy trochu zakufroval.
V dáli vidím jakousi hájenku, která podle Google maps na mém mobilním telefonu neexistuje. Zkusil jsem mapy načíst znovu, načež telefon zaprotestoval a vypnul se. Aha! Na kole nemám nabíječku. Do prčic.
Dojedu blíž a spatřím borce v kraťasech s čvaňhákem v puse, jak zápolí s obrovským kusem dřeva. Nejspíš hajný nebo jiná bájná bytost žijící v souladu s přírodou. Bez zbytečné techniky a jiného civilizačního balastu.
Spadnu z kola a povídám: "Nechcete trochu pomoct, dobrý muži?" Řekne "pffffff uchm", což beru jako souhlas - a chvíli se s tím břemenem plahočíme spolu. Nabídnutou cigaretu za odměnu odmítnu, protože jsem rád, že dýchám, osmělím se a optám se: "Nevíte, prosím, kudy nejrychleji do Hlučína?"
Pán řekne jenom "chrmpf uh" a na chvíli se vzdálí. O pár minut později je zpátky s tabletem Samsung v ruce, chvilku loví GPS signál a pak mi vše vysvětlí. Je to jednoduché. Čtyři kilometry zpátky a pak odbočit doprava.
Měl pravdu. Jen mě mrzí, že jsem tak spěchal z lůna přírody. Mohl jsem si s tím málomluvným člověkem dát partii šachu.
Komentáře
Okomentovat