Mít ženu v domácnosti je snem každého zaměstnaného muže. Vždy uklizeno, čerstvě navařeno, ojeté ponožky vydezinfikovány, slipy zbaveny pozůstatků celodenního nošení, prádlo vyžehleno a úhledně uloženo. To vše mám.
Jenže i manželka musí občas mezi lidi. Tu za vnučkou do Hlučína, tu prozkoumat, co levného se v LIDLu urodilo, a jak přichází stáří, sem tam i nějakou lékařskou čekárnu navštívit. A tak se někdy stává, že dorazím domů dříve, a místo šťastné manželky, která si cení faktu, že nelítám za cizíma holkama, najdu v kuchyni pouze lehce naštvaného pejska, poněvadž zůstal sám.
Pravda ale je, že podobným výletům předchází celovečerní školení. Žena mi v jeho průběhu podrobně vysvětlí, co je třeba učinit v případě její nepřítomnosti. Protože mě má přečteného, nepřekvapí, že poměrně dlouhý monolog se týká jídla.
"Muži," praví, "zítra jedu s matkou do doktora, takže nebudu odpoledne doma. Jídlo jsem ti nachystala do ledničky, tak si ho ohřej. Jak funguje sporák jsem ti vysvětlila před týdnem, ale tady na stole máš pro jistotu návod od výrobce s velkými obrázky. Zvládneš to?" Hodí po mně zkoumavým pohledem.
"Že váháš, mamuš," odvětím sebevědomě, "mám přeci maturitu!"
Manželka se zachmuří, ale důkaz nepožaduje. Ostatně byla by první zaměstnavatel na světě, který by po mně maturitní vysvědčení požadoval. "Jen aby," povzdechne pochybovačně a jdeme si každý po svém.
Na druhý den jsem všechno zvládnul jako profík. Jen ty šunkofleky, co jsem našel v lednici, mi přišly lehce nedomrlé. Žádná katastrofa. Trocha soli, jemně pepře - a zbodnul jsem na jeden zátah celou misku. Abych navíc dokázal, že jsem schopen se sám o sebe postarat, použité nádobí jsem v Jaru vydrhl, útěrkou zbavil vody a zbylé mastnoty a uklidil na své místo. "Jsem dobrej," lebedím si, "bude pochvala."
Doba manželčina návratu se přesně kryla s okamžikem, kdy jsem trápil tablet a popíjel dvě deci Modrého Portugalu. "Tak co," ptá se podezřívavě, "zvládnul jsi to?"
"Na jedničku," zvednu oči, nasadím skromný výraz a dál šmrdlám prstem po displeji.
Manželka se zakaboní, pohlédne na prázdný dřez i umytý odkapávač a prohlásí s nedůvěrou: "To bys mě fakt překvapil." Ale dál téma nerozvádí, protože v tom okamžiku přikvačí náš pejsek a dožaduje se večerní stravy.
Žena ho podrbe za ušima a povídá: "Ale to víš, že dostaneš najíst. Panička ti dopoledne uvařila těstoviny s jatýrkama, to si pošmákneš." Šmátrá, loví v ledničce, ale nemůže pochutinu najít.
Vzdá to: "Mílo, tady byla miska se žrádlem pro psa, nevíš, kam se poděla?"
Vrhl jsem psí pohled a mlčel, bo mám maturitu.
Komentáře
Okomentovat