Záhada

"Muži, pomóc!" Ozvalo se z vedlejší místnosti, kterou nazýváme obývacím pokojem, protože lepší název ještě nikdo nevymyslel.

Lehce znechucen jsem ve svém pokojíku pozastavil sledování dalšího dílu sci-fi seriálu a vyrazil zjistit, co zase nefunguje. Podezíral jsem dálkový ovladač televize, s nímž manželka vede dlouhodobou a  vyčerpávající válku. Prozatím prohrává na plné čáře.

Také je možné, že přestal šlapat internet, neboť postarší dýchavičný router občas mívá své dny. Stejné jako my muži s Fernetem. 

Ve hře ale bylo také hledání brýlí, což mě uklidnilo, poněvadž v tomhle sportu jsem naprostým přeborníkem. Prozatím jsem pokaždé našel všechny - a to i na dost nepravděpodobných místech.

Mírně napnut jsem vlezl do obýváku a pokládám otázku: "Copak potřebuješ mamuš?"

"Ztratil se mi rukáv!"

Aha!

Vždycky je něco poprvé. Rukáv byla má životní hledací premiéra. Hlavou mi probleskla hříšná myšlenka, že rukáv se snad ani nedá ztratit, aniž by si člověk nevšiml, že mu upadl. Moudře jsem se ale rozmlčel, abych ženu nenaštval, zachmuřil se, rozhlédl se po místnosti a na první pohled nenašel nic. Kromě psa, který se tvářil nevinně, jednoho háčkovaného medvěda, jemuž bylo všechno jedno, a nějaké mluvící hlavy v televizním přijímači, která plácala kraviny, ale vypnout nešla, poněvadž ovladač si opět postavil hlavu.

"Jaký rukáv máš na mysli?" Ptám se asertivně a hledím na hebký pulovr, který má na sobě a žádný rukáv mu zjevně nechybí.

"Takový podobný - háčkovaný. Pro svetr na medvěda," zašmrdlá manželka ještě nehotovým výrobkem, v němž by rukáv poznal leda Picasso, a to ještě stěží.

"Kde jsi ho viděla naposled?" Aktivuji mozkové buňky a oprašuji znalosti, které jsem zamlada načerpal při studiu kriminalistických sborníků, což jsem měl od svého dědy policajta přísně zakázáno, a proto jsem je hltal.

"Kdybych to věděla, tak se tě neptám!" Načuřila se žena a mně doklaplo, že bezvýsledným hledáním už nejspíš nějaký ten čas strávila - a já tedy zafungoval jako poslední první pomoc. Hloupými otázkami jenom celou situaci zhoršuji. Chytrý manžel tedy ukročí stranou na bezpečnější území, což jsem neprodleně učinil.

"To je fakt," uznal jsem svou chybu, a v následující hodině převrátil celé první patro našeho rodinného domku naruby. Včetně ledničky, pračky, sporáku, sušárny, sklepu se sedmým schodem, kam ale žena nechodí, pergoly, letní kuchyně a také místa, kde běžně ukládáme toaletní papír, ovšem občas tam bývají i zubní kartáčky nebo Indulona, kterou jsem si jednou vyčistil zuby, takže mám čistá i střeva. Nic.

"Nevím, Maruško," vzdávám se a přiznávám porážku, ač bytostně nerad. Chlap, který prohraje válku, si Helenu nezaslouží.  "Budeš si asi muset uháčkovat nový," dodávám jí naději a odkráčím zjistit, jak ty divné věci v seriálu dopadnou.

Ráno dorazím do práce, srkám kafe a zjišťuji, co vše digitálního ve firmě zase nefunguje, když mě vyruší oznámení z Facebooku.

"Dobré ráno," objeví se na obrazovce. A následuje: "Neuvěříš, kde jsem ten rukáv našla." Pár minut je ticho, pak zase mobil zabzučí a objeví se přídavek: "V kuchyňské lince v hrnci, kam jsem si ho na chvíli odložila, když jsem šla připravovat jídlo králíkům. Nemusím ho háčkovat znovu!"

A o chvíli později: "Hurá!"

Nefungovala jenom tiskárna ve skladu náhradních dílů, poněvadž ji uklízečka vytáhla ze zásuvky, aby mohla zapojit vysavač.