Ze sousedovic vzrostlého stromu opadávají ořechy, a kdyby dokázaly myslet, proklely by Newtona a jeho gravitační zákon do sedmého kolena. Z mého pohledu je gravitace prima pomocnice, poněvadž vše, co spadne na náš pozemek, mohu sebrat a zpracovat, i když mi to tak úplně nepatří. Ale sousedka je v pohodě a nic nehrotí. Kromě toho jsem si před měsícem ořechovou službu předplatil tím, že jsem jí zcela zdarma dodal skvělé švestky, které už stejně nikdo nechtěl. Služba na oplátku se tomu říká.
A tak se toulám po zahradě, sbírám červavá jablka, pozoruji, jak se těžké mraky pod svým náporem pomalu hroutí a sluneční paprsky se nesměle hlásí o slovo. Cítím se dobře a spokojen s dopoledním programem. Na rozdíl od televize ho sice nemohu vypnout, když se mi nelíbí, ale aspoň mě příroda neoblažuje stupidními reklamami.
"Sviňo jedna!" Ozve se náhle vzteklý hlas, který poznávám.
Utíkám na místo činu a optám se manželky čistě řečnicky: "Zas tě hryzla, mamuš, že jo?"
Držet pysk na uzdě byl lepší nápad, poněvadž pohled, kterým jsem byl ze strany mé ženy obdařen, vypadal vražedně. Jenže jak jsem se cítil v cajku, neprozřetelně jsem učinil zásadní komunikační chybu a dodal: "To je zajímavé, že Drobečka mě nikdy nekousne. Ráda mě vidí a nechá se i za ušima podrbat."
"!!!" Řekla manželka důrazně a tím skončila standardní ranní konverzační rutina.
Dávat králíkům jména byl nápad naší nejstarší vnučky. Zkoušel jsem protestovat, že se nejedná o tu nejlepší ideu, poněvadž je morálně jednodušší mít k obědu "králíka na smetaně", než "Drobečku s Leontýnkou". Nebo "Ouško". Ve výběru jmen je vnučka velmi vynalézavá. Z kulinářského zážitku se tak často stane dost osobní záležitost, jež vám může vzít chuť k jídlu.
Můj první králík, když jsem byl mladé ucho, se jmenoval "Pepa" - a snědl jsem ho jenom s velkým sebezapřením, takže vím, o čem mluvím.
Jedna věc mi ale není jasná. Zatímco mě "Drobečka" vítá vždy radostným zavrtěním oušek a nechá se podrbat pod čumákem, mou ženu pokaždé rafne jako šílený pitbull na pervitinu. Takovou péči jako zmíněná "Drobečka" totiž často nemívám ani já. "Něco si ohřej v mikrovlnce," řekne manželka a kličká si své krásné háčkované hračky od Marušky.
"Drobečka" ovšem dostane pochutiny až pod nos a ještě si toho neváží!
Králíci nemají lidský mozek, ale já po zvážení všech dostupných faktů usoudil, že tahle šedá chlupatá fešanda je výjimečně chytrá. Přesně identifikovala vládce kuchyně a zcela demokraticky se rozhodla postavit se na odpor proti přítomnosti v rozpálené troubě. Chápu ji.
Žena si ovázala poraněnou ruku a k obědu bude hrachová polévka. Ani jedna z kuliček hrachu nemá jméno. A nekouše.
Komentáře
Okomentovat