Pračka

"Miloši, nejde mi zapnout pračka. Sviňa." Prohlásila manželka, což mě varovalo, protože většinou mi říká láskyplně dědo. Jak dojde na Miloše, visí ve vzduchu průser.

Reaguji jako správný ajťák: "Máš kabel v zásuvce?"

Odpověď je nepublikovatelná, a tak jdu a zkouším jističe. Cvak - vypnout, zapnout. Nic. Pračka dělá mrtvého brouka a já budu brzy také, pokud problém neodstraním.

"Asi už umřela," pravím moudře, "to víš, maká poctivě víc jak osm let a nějaký čip se asi odebral do Křemíkového nebe." To byla chyba, protože má žena Červeného trpaslíka nezná.

"Hele, muži, nesmol mě," řekne výhružně, "a dělej s tím něco, nebo půjdeš příští týden do roboty v teplákách."

Dělám tedy, co nejlíp umím. Startuji počítač, poté vyhledávač, a lovím e-shopy, které nabízejí kvalitní pračky za rozumnou cenu, nejlépe s dopravou zdarma. Uspěl jsem hned napotřetí, klikám, objednávám, potvrzuji, platím a jsem šťastný, jak jsem problém elegantně vyřešil.

Tři dny poté dorazil domů fungl nový výrobek značky Samsung. Měl šedesát centimetrů na šířku i na délku, což mělo být dostatečné, protože futra do koupelny disponovala totožným rozměrem. Dle projektu. O několik minut později se ukázalo, že projektant selhal a k úspěšnému protlačení přístroje otvorem chybí jeden centimetr. Porazit geometrii nelze tak snadno, takže na řadu přišla vivisekce.

"Tohle všechno musí pryč," říkám a zbavuji pračku všeho, co jde odšroubovat a přečnívá. Vmanévruji aparát na určené místo, vrátím vše odmontované, přičemž mi zbude šest nadbytečných šroubků, připojím zařízení k vodě i k elektřině a vítězoslavně volám: "Mamuš, pojď, máš novou pračku, můžeš se do toho pustit!"

Manželka už mě zná, takže k výsledku mého snažení přistupuje s opatrnou nedůvěrou. Naplní buben, vrazí do šuplíčku prací prášek, aviváž a vůbec všechno, o čem netuším, k čemu je vlastně dobré. Zmáčkne startovací tlačítko. A nic! Ticho.

Orosil jsem se. Za blbce jsem už byl v životě vícekrát, ale tentokrát mě to stálo skoro deset tisíc. Že by mi prodali šunt? Bezradně okupuji koupelnu a přemýšlím, co se mohlo zvrtnout. Můj zrak padne na prodlužovací šňůru, a protože už mě nic jiného nenapadá, jdu a vyměním ji za jinou.

Chňápnu po čudlíku a pračka ožije. Zahraje tóny z Mozarta, rozbliká všechny ledky na displeji, spustí přednastavený program a začne se chovat způsobně.

Čímž mě postaví do obtížné situace.Vysvětlit manželce, že starou funkční pračku jsme vyhodili jenom kvůli pokažené prodlužovačce, vyžadovalo notnou dávku diplomatické dovednosti. Jinak řečeno - musím tak trochu zalhat.

"Víš, chtělo to jen restart procesoru," třímám v ruce manuál, lžu a rdím se jenom trošku.

Stará pračka se v tu chvíli obrátila ve svém křemíkovém hrobě.