Přeskočit na hlavní obsah

Nový počítač

"Vyhodím ten klunker* z okna!" vyrazila manželka naštvaně a zašmrdlala myškou, jejíž trhavé pohyby po obrazovce nápadně připomínaly okamžik, kdy jsem poprvé po mnoha letech nasedl na bicykl, abych udělal něco pro své zdraví. Také to šlo ztuha.

Letitý přenosný počítač zaprotestoval formou zvýšení otáček větráku a mně začínalo být jasné, že obstarožní stroj značky Toshiba se hodlá nadobro odebrat do křemíkového nebe. Kurvítko zjevně zafungovalo a já byl postaven před těžký úkol. Pořídit nový notebook.

Poněkud frustrovaně jsem zavzpomínal na staré časy, kdy třeba nákup televize představoval velmi jednoduché rozhodování. V obchodě s honosným názvem Elektro se vyskytovaly pouze dva typy: barevná nebo černobílá. Přičemž těch druhých bylo řádově víc a nikoliv pod pultem.

V Potravinách se při troše štěstí dal nalézt chleba pocházející z minulého týdne, nebo několik gumových a druhou světovou válku pamatujících rohlíků s neevropským zakřivením. Život býval zázračně jednoduchý. Buď rád, že máš alespoň nějaký obraz - a jez, co v regálu najdeš. Realistický socialismus.

S pocitem frustrace, kterou jako ajťák zažívám každodenně, jsem nastartoval Google a vyrazil zjistit, co moderní doba nabízí. Jen notebooků je k dispozici baj vočko tisíc různorodých modelů.

Po týdenním zkoumání jsem ale došel k závěru, že neexistuje ani jeden jediný, který by splnil náročné požadavky mé ženy. Ne, to není přesné. Pár jsem jich našel. Jenže pořizovací cena skutečně výkonného stroje začínala na částce přesahující čtyřicet tisíc korun českých. Neměl jsem odvahu se doma o podobné variantě ani zmínit. Jen jsem se na dotaz "už jsi mi konečně vybral nový počítač?" zatvářil tajemně a mlčel, což je nejlepší metoda, jak vydržet ve vzájemném svazku co nejdéle, protože její svíčková na smetaně je definitivní kulinářský luxus.

Moje žena nutně potřebuje fakticky rychlý počítač s velkou obrazovkou a nejlépe podsvícenou klávesnicí, aby viděla, co píše. Musí být tichý a dlouho vydržet na jedno nabití. Nejlépe tak půl roku. Měl by také být antidrobkový, vodotěsný a velmi lehký, protože přenášet ho z kuchyně do obýváku musí zvládnout i křehká bytost. A nemělo by se jednat o čínský krátkodobý šmejd, nýbrž o přístroj, který dalších deset až patnáct let bude fungovat k naprosté spokojenosti. Pořizovací cenu si manželka představovala tak kolem sedmi tisíc, přičemž o osmé tisícovce byla ochotná vést diskusi s tím, že přinejhorším omezíme kouření.

Čímž jsem skončil, protože po zadání požadovaných parametrů a cenové relace mi všemocný Google vyklopil jednu velkou a očekávanou nulu.

Ale našel jsem řešení! Manželství je souhrnem kompromisů a mužský mozek je na nestandardní řešení evolučně vybaven. Jenom musí vědět, jak na to.

Povídám tedy : "Mamuš, pamatuješ, jak jsme byli na Kosu? All inclusive? Rovný ostrov, teplé moře, skvělé jídlo, v baru všechno k dispozici grátis a jako bonus nádherná příroda?"

"Ach," prohlásila mnohoznačně a zasnila se. Možná měla i orgasmus, ale to se přes oblečení blbě pozná.

"Bezva," triumfuji. "Tak tam letos pojedeme znovu. A bez počítače, ju?"

Žena mě pohladila po zbytcích vlasů, donesla na stůl hovězí vývar s játrovými knedlíčky, slíbila svíčkovou, a prohlásila: "Já tě fakt miluji, ty můj šmudlo."

A tak mám na hledání špičkově vybaveného počítače další rok. Snad do té doby výrobci něco smysluplného vymyslí. 

* Klunker je po prajzsku nějaký přístroj či zařízení, vesměs digitální, které dělá naprosto všechno kromě toho, co od něj člověk doopravdy požaduje.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Příroda

„Dědo, ve sklepě máme divný bílý a nehybný pavouky! Asi jsou to ufouni.“  Přiběhla nejstarší vnučka a očekávala, že všechno vím a znám, takže dodám promptně vysvětlení poměrně neobvyklého jevu.  „Nepovídej,“ zatvářil jsem se překvapeně, což byla pravda. O bílých pavoucích jsem nikdy neslyšel, ale fakt je, že přírodověda mě ve škole moc nebavila. „Ukaž!“ Řekl jsem. Vyrazili jsme v závěsu s několika dalšími vnučkami, z nichž minimálně dvě nebyly naše, do sklípku hospodářské budovy, kde se ukrývá legendární sedmý schod. Na stropě, jak vidíte na obrázku, viselo porůznu jakési cosi a fakt to vyhlíželo jako nějaký mimozemský tvor. V ponuré místnosti jsem byl nejvyšší, tak jsem zkusmo do jednoho pavoučka šťouchnul prstem a očekával reakci. Dostavila se, ale jiná, než jsem předpokládal. Celé umělecké dílko se mi před očima rozpadlo na prach. „Zvláštní,“ pravím a velmi nerad dodávám: „Fakticky netuším, o co jde. Jdeme ven a na internet!“  Zavelel jsem a na pergole nastartoval na...

Naděje

Když jsem v devadesátých letech minulého století jako dělnický kádr vyráběl svítiplyn na Vřesové, prožil jsem poučný příběh. Příběh o nutkání. O frustraci. O těžkém rozhodování. O úlevě. O lidskosti. Ale hlavně o naději. Rád jsem ho u piva vyprávěl každému, kdo byl ochoten naslouchat, protože nese jasné poselství. Odpolední šichta sestávající z rutinních procházek mezi hlučícími obrovskými čerpadly, kde tam a zpátky kolotal hluboce podchlazený metan, byla většinou nudná. Vítaným zpestřením dne tak býval pozdní oběd, umně zabalený i se všemi přílohami ve vysoce pokrokovém alobalovém futrálu, protože budoucnost patří aluminiu. Ten stačilo vrazit do horkovzdušné trouby a za minutku byla pochutina na světě. Babica by výskal radostí. O něco později pak obsah skončil v zažívacím traktu. Systém lidského trávení připomíná pracovní morálku socialistického dělníka. Každá činnost trvá dlouho a výsledek často stojí za prd. V mém případě ale žaludeční šťávy zamakaly jako stachanovec, a tak jsem na ...

Pračka

"Miloši, nejde mi zapnout pračka. Sviňa." Prohlásila manželka, což mě varovalo, protože většinou mi říká láskyplně dědo . Jak dojde na Miloše, visí ve vzduchu průser. Reaguji jako správný ajťák: "Máš kabel v zásuvce?" Odpověď je nepublikovatelná, a tak jdu a zkouším jističe. Cvak - vypnout, zapnout. Nic. Pračka dělá mrtvého brouka a já budu brzy také, pokud problém neodstraním. "Asi už umřela," pravím moudře, "to víš, maká poctivě víc jak osm let a nějaký čip se asi odebral do Křemíkového nebe." To byla chyba, protože má žena Červeného trpaslíka nezná. "Hele, muži, nesmol mě," řekne výhružně, "a dělej s tím něco, nebo půjdeš příští týden do roboty v teplákách." Dělám tedy, co nejlíp umím. Startuji počítač, poté vyhledávač, a lovím e-shopy, které nabízejí kvalitní pračky za rozumnou cenu, nejlépe s dopravou zdarma. Uspěl jsem hned napotřetí, klikám, objednávám, potvrzuji, platím a jsem šťastný, jak jsem problém elegantně vy...