"Vyhodím ten klunker* z okna!" vyrazila manželka naštvaně a zašmrdlala myškou, jejíž trhavé pohyby po obrazovce nápadně připomínaly okamžik, kdy jsem poprvé po mnoha letech nasedl na bicykl, abych udělal něco pro své zdraví. Také to šlo ztuha.
Letitý přenosný počítač zaprotestoval formou zvýšení otáček větráku a mně začínalo být jasné, že obstarožní stroj značky Toshiba se hodlá nadobro odebrat do křemíkového nebe. Kurvítko zjevně zafungovalo a já byl postaven před těžký úkol. Pořídit nový notebook.
Poněkud frustrovaně jsem zavzpomínal na staré časy, kdy třeba nákup televize představoval velmi jednoduché rozhodování. V obchodě s honosným názvem Elektro se vyskytovaly pouze dva typy: barevná nebo černobílá. Přičemž těch druhých bylo řádově víc a nikoliv pod pultem.
V Potravinách se při troše štěstí dal nalézt chleba pocházející z minulého týdne, nebo několik gumových a druhou světovou válku pamatujících rohlíků s neevropským zakřivením. Život býval zázračně jednoduchý. Buď rád, že máš alespoň nějaký obraz - a jez, co v regálu najdeš. Realistický socialismus.
S pocitem frustrace, kterou jako ajťák zažívám každodenně, jsem nastartoval Google a vyrazil zjistit, co moderní doba nabízí. Jen notebooků je k dispozici baj vočko tisíc různorodých modelů.
Po týdenním zkoumání jsem ale došel k závěru, že neexistuje ani jeden jediný, který by splnil náročné požadavky mé ženy. Ne, to není přesné. Pár jsem jich našel. Jenže pořizovací cena skutečně výkonného stroje začínala na částce přesahující čtyřicet tisíc korun českých. Neměl jsem odvahu se doma o podobné variantě ani zmínit. Jen jsem se na dotaz "už jsi mi konečně vybral nový počítač?" zatvářil tajemně a mlčel, což je nejlepší metoda, jak vydržet ve vzájemném svazku co nejdéle, protože její svíčková na smetaně je definitivní kulinářský luxus.
Moje žena nutně potřebuje fakticky rychlý počítač s velkou obrazovkou a nejlépe podsvícenou klávesnicí, aby viděla, co píše. Musí být tichý a dlouho vydržet na jedno nabití. Nejlépe tak půl roku. Měl by také být antidrobkový, vodotěsný a velmi lehký, protože přenášet ho z kuchyně do obýváku musí zvládnout i křehká bytost. A nemělo by se jednat o čínský krátkodobý šmejd, nýbrž o přístroj, který dalších deset až patnáct let bude fungovat k naprosté spokojenosti. Pořizovací cenu si manželka představovala tak kolem sedmi tisíc, přičemž o osmé tisícovce byla ochotná vést diskusi s tím, že přinejhorším omezíme kouření.
Čímž jsem skončil, protože po zadání požadovaných parametrů a cenové relace mi všemocný Google vyklopil jednu velkou a očekávanou nulu.
Ale našel jsem řešení! Manželství je souhrnem kompromisů a mužský mozek je na nestandardní řešení evolučně vybaven. Jenom musí vědět, jak na to.
Povídám tedy : "Mamuš, pamatuješ, jak jsme byli na Kosu? All inclusive? Rovný ostrov, teplé moře, skvělé jídlo, v baru všechno k dispozici grátis a jako bonus nádherná příroda?"
"Ach," prohlásila mnohoznačně a zasnila se. Možná měla i orgasmus, ale to se přes oblečení blbě pozná.
"Bezva," triumfuji. "Tak tam letos pojedeme znovu. A bez počítače, ju?"
Žena mě pohladila po zbytcích vlasů, donesla na stůl hovězí vývar s játrovými knedlíčky, slíbila svíčkovou, a prohlásila: "Já tě fakt miluji, ty můj šmudlo."
A tak mám na hledání špičkově vybaveného počítače další rok. Snad do té doby výrobci něco smysluplného vymyslí.
* Klunker je po prajzsku nějaký přístroj či zařízení, vesměs digitální, které dělá naprosto všechno kromě toho, co od něj člověk doopravdy požaduje.
Komentáře
Okomentovat