Opačníci

Manželka o mně a psovi tvrdí, že jsme opačníci. Něco pravdy na této teorii bude, přestože ani jeden z nás nemá indiánské předky. Alespoň pokud je mi známo.

Opačnictví jako podivuhodný způsob života dovedli k dokonalosti Šajeni - kmen obývající kdysi rozsáhlou oblast u Velkých kanadských jezer. Chtěl-li opačník vyjádřit souhlas, odpovídal: "Ne." Když mu někdo poradil jet na koni, šel samozřejmě pěšky.

Pokud jste ho chtěli vykázat z místnosti, požádali jste ho, aby přišel blíž. A naopak. Zimu trávil v kraťasech, léto v roláku. Jedl, když neměl hlad, a spal, když ostatní bděli. Vzato kolem a kolem šlo tedy o první historický prototyp dnes běžného moderního manžela. Opačníka naživo jste mohli spatřit ve filmu Malý velký muž s Dustinem Hoffmanem v hlavní roli.

Dilema, po kom je pes, který sežere všechno ostatní, jen ne stravu nachystanou ve vlastní misce, je tímto rozřešeno. Špatné návyky odkoukal od vlastního pána, protože panička funguje časoprostorově přirozenějším způsobem.

Nevděčný úkol nasytit spoustu různorodého zvířectva, včetně zákonitého chotě, zvládá ovšem má žena s uměním a šarmem sobě vlastním. Kupříkladu psí dámě připravuje pokrm, nad nímž se sbíhají sliny i mně.

Základem jsou vařené těstoviny, doplněné strouhanou mrkvičkou, hráškem, celerem a nějakým tím vitamínem, ale hlavně slušnou porcí masa. Nejčastěji drůbežími játry. To vše se zamíchá, lehce přihřeje a předloží pejskovi ke konzumaci.

Načež vypukne legrace vhodná k publikaci v zábavných zvířecích pořadech. Psí slečna se loudavě přiloudá k misce, podezíravě pohlédne na paničku sedící u stolu, a skloní hlavu k potravě. Poté štítivě ohrne pysky a velmi, velmi opatrně, aby se nedotkla těstovin nebo zbytků ohavné zeleniny, vydoluje nejbližší kousek masa a odťapká s ním do předsíně.

Tam ho upustí na koberec, párkrát do něj strčí čumáčkem, zda náhodou ještě není naživu, a s nejvyšším sebezapřením ho pozře. Technologický postup opakuje, dokud je v talířku alespoň kousek viditelného masa. Říkám tomu kulinářská turistika a vždy se dobře bavím, zatímco manželka už méně, protože výsledek cestovatelské činnosti zanechává koberec v nepříliš čistém stavu.

„A dost!“ zahřměla jednou žena a práskla rukou do stolu. Pes úlekem nadskočil a mně se vypnul tablet. „Jsi mrcha paskudná *. Nevděčná. Já se ti s jídlem vyvařuju a ty ofrňuješ rypák.“ S těmito slovy vyhnala vyděšenou čubičku na dvorek a dodala: „Když si nevážíš dobrého jídla, zavolám kocoura Filipa, ten si mé péče bude vážit.“ Jak řekla, tak učinila.

Venkovní kocour, který je k vidění pouze v době výdeje krmiva a příliš si nevybírá, vplul do kuchyně majestátním krokem vládce vesmíru. Na pozdrav krátce mňouknul a sklonil čumák k nabízené krmi. Načež ohrnul pysky, pak velmi, velmi opatrně vydloubnul kousek psem zapomenutého masíčka a odkráčel s ním do předsíně, kde ho milostivě spolknul. Pak se vyčítavě ohlédl, prsknul, odešel ven a tři dny jsme ho nespatřili.

Psí slečna Daisy se na závěr dne dorazila vysomrovanými piškoty, a mně konečně došlo, proč mívám k večeři tak často obyčejné šunkofleky. Přestože bych si raději smlsnul na bažantovi na víně.

Inu, opačník.

*Paskudný je prajzské slovo, které by se do češtiny dalo přeložit asi jako „rozmlsaný“.