Štamgast

Vzápětí poté, co jsem podruhé v životě vstoupil v Hlučíně do zastrčené prodejny krmiv pro všelijakou domácí havěť, nasadila postarší dáma za pultem široký úsměv a přivítala mě jako starého známého: "Ááááá, náš pan horolezec. Tak co to bude tentokrát? Jako obvykle?" Přikývl jsem a o pár minut později potěšen, že už jsem štamgastem, odjížděl i s požadovaným zbožím. Nejsem horolezec, nýbrž ajťák.

Náš přátelský obchodní vztah vznikl asi před čtvrt rokem kombinací dvou na první pohled nezávislých faktorů. 

Prvním z nich byla nadměrná sexuální čipernost sousedovic králičího samce, který obskočil všechno, co v našem útulku pro ušaté hlodavce našel, včetně tří homosexuálních jedinců. S tím související populační exploze zapříčinila nedostatek žrádla, a bylo tudíž nutné doplnit zásoby.

Druhým faktorem se stala skutečnost, že s postupujícím věkem začínám být, jak občas bez postranních úmyslů podotýká má žena, starý sklerotický chuj. Za což nemohu já, nýbrž biologické zákonitosti ovlivňující fungování téměř šedesát let starého mozku, který mívá tendence nepodstatné myšlenky uchovávat, a ty důležité bez rozpaků zahazovat. Jako se stalo právě tehdy, když mě manželka vyslala poprvé zakoupit králičí mňamku, aby čerstvě narozená drobotina neskučela hlady.

Jako zásobovací panic jsem hanebně selhal, protože z celého precizně formulovaného požadavku na množství a typ krmiva jsem si zapamatoval jediné dvě věci: že jde o stravu granulovité formy určenou hlodavcům, a že se jmenuje jako nějaká prokletá hora, jejíž název jsem zapomněl v okamžiku odchodu z bytu. Papírek s písemnými pokyny zůstal ležet na botníku a poznámku do mobilu jsem si zapomněl učinit.

Cestou z práce jsem vyrazil do obchůdku a převracel v hlavě možné způsoby, jak z celé záležitosti elegantně vybruslit, abych nemusel zvednout telefon a potvrdit tak manželčinu teorii o zapomnětlivém chujovi. Stejně by to nešlo, protože mobilní zázrak tiše odpočíval na pracovním stole, kde jsem ho zapomněl. Asi nezbývá nic jiného, než udělat ze sebe blbce.

A tak jsem vlezl před pult, zatvářil se zkroušeně a rozhodl se povědět čistou pravdu: "Poklona uctivá. Víte, měl jsem dneska těžký den a navíc jsem ajťák. Žena mě poslala koupit granule pro králíky, ale jediné, co si pamatuju, je fakt, že produkt se jmenuje jako nějaká zlá hora, na které prý zahynula spousta horolezců. Ale Everest to asi nebude, že?" Dodávám s nadějí, krčím rameny a očekávám nejhorší.

Paní prodavačka se na chvilku zachmuřila, poněvadž podobného exota asi spatřila poprvé v životě, poté rozjasnila líc a vykřikla radostně: "Aha! Já už vím!" Otočila se ke kolegyni, která byla zodpovědná za expedici, a dokončila objednávku za mě:

"Maruš, vezmi rudl a dovez tady pánovi pětadvacet kilo Ká Dvojky."

Od té doby jsem horolezec.