Aquapark

Aquapark v Kravařích je celkem příjemné místo. Kol dokola vše tryská, teče, prská a klokotá. Středa dopoledne patří důchodcům, poněvadž vstupné je poloviční. 

"Jdeme, dědo," řekla žena a já šel, poněvadž na ekonomický argument slyším vždycky. A kromě toho mám nucenou dovolenou.

Celý areál, alespoň co se pánské části týká, je poskládán vcelku logicky, takže jsem cestou ke skříňce zabloudil jenom dvakrát. Poprvé do sprch, podruhé mezi pisoáry. Co jsem spatřil, vám popisovat nebudu, protože i já se musel svléknout. 

Na ruku jsem dostal jakýsi plastový bazmek, který vypadal jako hodinky bez ručiček, za jehož ztrátu hrozila pokuta pět set korun českých a fungoval také jako zámek skříňky na zbytné oblečení. Zimní bundu, ponožky, boty a slipy do bazénu opravdu nepotřebujete. Strávil jsem tři minuty zkoumáním návodu, jak to celé vlastně funguje, ale i přesto jsem byl ve vodě dříve než má žena.

Dravá řeka, dětský bazén, relaxační koutek, útulná jeskyně a dlouhý tobogán - to vše obdržíte za necelou stokorunu na hodinu a půl pro dvě osoby, pokud jste zhruba stejně staří jako hnědé uhlí.

Na samém vrcholu vodního ráje skvěla se vířivka. "Tam je furt plno," podotkla manželka, když uplavala stylem "malá prsa" prvních dvacet pět metrů bazénu, kde se dle cedulek smí jezdit jenom vpravo. Nebyla zde poprvé. Ploval jsem v závěsu za ní a pozoroval vysněnou vířivku. S teplou vodou. Tělo tam střídalo tělo, až najednou...

"Maruško!" Zvolám. "Je volno!"

Byli jsme na místě dříve než důchodce na akci v LIDLu, uvelebili se a nechali svá stárnoucí těla ovívat rozkošnými bublinkami téměř čtyřicet stupňů teplé vody. 

Vtom jsem zahlédl na schodech k vířivce obra Koloděje.

Po schůdcích supěla naším směrem obdoba herečky Musilové-Vébrové. Zepředu Musilová, zezadu Vébrová. Více jak dvě stě kilo živé váhy se rychlostí lokomotivy, které dochází pára, sunulo naším směrem. Slevám se odolat nedá - a tak se tato rozměrná dáma zřejmě rozhodla zpestřit si nudný středeční den. Nejspíš bude také ekonomka.

Manželka vytřeštila oči a já si vzpomněl na svého učitele fyziky.

Otočil jsem se k ženě a pravím: "Mamuš, teď si prakticky vyzkoušíš fyzikální poučku, kterou ses učila na základní škole." 

"Jakou máš na mysli?"

Pokrčil jsem rameny. "Těleso ponořené do kapaliny..."

Šli jsme si zase zaplavat, protože vířivka na suchu je docela nuda. 

Musilová-Vébrová se jenom chápavě usmála.