Tohle slovo možná neznáte, ale já ho nenávidím.
Údajně pochází z německého Sprießel, což ve volném překladu znamená příčka u žebříku. Věc, kterou jsem včera natíral, má ovšem do žebříku hodně daleko, leda by sahal až do nebe.
"Musíme natřít přední plot, je už pro ostudu," pravila jednoho jarního dne manželka a mně bylo jasné, že každý odpor je marný. Nabídl jsem v pudu sebezáchovy výměnou osmidenní pobyt na Korfu, což má žena kvitovala s nadšením, vyrochnila se v moři, zbodla moussaku, zanadávala si na řeckém letišti, ale ze svého požadavku bohužel neustoupila ani o píď.
Po návratu jsem vyrazil na místo budoucího činu a zjistil, že kovový okrasný plot opravdu potřebuje trochu údržbářské péče. Aby nás lidi nepomluvili.
"Natírání je relax, dědo," snažila se mi manželka vnést trochu naděje do života, když jsem začal vysvětlovat, že největší fuška je ty kovové nesmysly připravit, aby nátěr vydržel dalších deset let. Zlatý živý plot.
Návštěva hlučínského Domu barev byla plodná. Prodavačka byla ženou na svém místě a vnutila mi spoustu věcí, o jejichž existenci jsem do té chvíle neměl ani tušení. Různé šmirgly, štětečky, ředidla, základní barvy, vrchní laky v barvě kaštanové a výherní los, který jsem ovšem mohl uplatnit až při dalším nákupu, takže jsem ho zmačkal a vyhodil. Náš běžný účet není bezedný. Dovezl jsem vše domů a modlil se, aby léto bylo deštivé.
Konec června je ale sviňa, a tak jsem v sobotu ráno chtě nechtě vyrazil do útoku. Popadl jsem plechovku zapáchající barvy, štětec a kus hadru a doufal, že se ocitnu v knize Marka Twaina. Těšil jsem se, jak budou kolem dokola pochodovat lidé a zaplatí mi, když jim na chvilku tu zpropadenou štětku půjčím, aby měli tu čest si trošku zanatírat. Bo relax!
Ve čtyři odpoledne mi došla barva, takže na branku už se nedostalo. Celou dobu kolem mě procházela spousta usměvavých prajzských lidiček, kteří pronášeli povzbudivá slova útěchy.
"Natíráte, sousede, co?"
"Máte kliku, že neprší."
"Tady máte malého žida." Míněn flek.
"To už jste měl udělat dávno."
"Nefunguje mi počítač, ale stavím se, až budete mít hotovo."
"Relax, že jo?"
A podobně.
Nejspíš nemám stejné charisma jako Tom Sawyer, takže jsem si vše odmáknul sám. Výsledek vidíte na nepříliš kvalitní fotografii.
Zbavil jsem se nánosů barvy, dostal najíst a vyslechl si pochvalu od své manželky: "Ten skleník už fakticky vypadá hrozně. Bude třeba ho také natřít."
Řecko nezabralo. Příště zkusím Karibik.
Komentáře
Okomentovat