.jpg)
Za zhruba patnáct let svého života byla venku jenom jednou jedinkrát. Okolní divoký svět ji nejspíš vyděsil natolik, že od té doby nevytáhla tlapky z bezpečí zděné budovy, a její životní prostor se smrsknul na zhruba šedesát metrů čtverečních. Vypadala spokojeně, moc se nemazlila, nepřekážela a byla čistotná. Obdržela jméno Zuzana, což se jevilo zbytečné, poněvadž jí to bylo fuk.
V pořadí druhý kočičí přírůstek ve formě černobílého kocoura neznámého původu nesl jméno Filip. Tenhle tvor nebyl žádné ořezávátko a mazlení a podobné "ťu ťu ťu ňu ňu ňu" z plna hrdla nesnášel. Potuloval se povětšinou venku a naší domácnost považoval za příjemný azyl a svým způsobem za stanoviště první zdravotnické pomoci. Často se objevil doma až po několika dnech dost pochroumaný, poškrábaný a pomlácený, jak si chránil své vydobyté území. Nacpal si bachor, lehnul a klidně i dva dny prospal, načež mňouknul na pozdrav a vyrazil zase do světa. I jemu bylo jedno, jak se jmenuje.
Prozatím posledního člena kočičího klanu, který nám byl i přes můj nesouhlas zákeřně podstrčen, vidíte na fotografii se svou oblíbenou hračkou. Jedná se o hravé koťátko, které každému vykouzlí úsměv na tváři, když ho sledujete třeba v televizi. Pamatuje si ještě někdo z vás legendární přestávky a hrající si koťata? Ano?
Tak na ně zase zapomeňte.
Tohle zvířátko je absolutní tyran. Po několika dnech jsem se rozhodl pojmenovat ho Filip Druhý Nezkrotný. O něco později jsem přidal přívlastek Nezastavitelný. Po třech týdnech jsme se shodli na konečném znění: Filip Druhý Šílený. Má žena mu ale říká po prajzsku "zažírák". Dle mého soudu se jedná o první prototyp kočky, která se umí teleportovat na často dost neuvěřitelná místa.
A hádejte co.
Je mu úplně jedno, jak se jmenuje. Jak praví klasik: „I růže zvána jinak voněla by stejně.“ A tak mu říkám Vysírač, s čímž je spokojen i on a dává to najevo tím, že se přesně podle svého jména chová.
Zjeví se odnikud a najednou vám skáče po nohách, zádech nebo kláves.. éčžčž ´=é´é=é==´éáí…
Komentáře
Okomentovat