ORL

„A dědo, to je ušní doktor?“ Nejstarší vnučka položila otázku, když má žena ve formě babičky zmizela ve dveřích ordinace.

„Mno,“ podrbal jsem se na temeni, „on je to také krční a nosní lékař. Zkrátka ORL.“ Hbitě jsem vyrazil bezpečnou a dobře vyslovitelnou zkratku a považoval téma za uzavřené. Kromě toho se někam zatoulala vnučka mladší, takže jsem trochu znervózněl. Objevil jsem ji záhy pod malým stolečkem pro děti, kde si hrála na veverku. 

Nebylo k dispozici hlídání, tak jsme dvě ratolesti na nutné vyšetření museli vzít s sebou, což předpokládalo, že se ze srandovního dědy proměním ve tvora vážného a spolehlivého, jak požadovala manželka těsně před tím, než definitivně zmizela v útrobách ambulance. 

„Dávej na ně pozor!!!“ Řekla výhružně a myslela to vážně, což dokládají tři vykřičníky.

„Dědo, co znamená ORL?“ Otázka přijít musela, takže v okamžiku, kdy byla položena, už jsem v duchu sumíroval správnou odpověď. Jenže pokud si vzpomínám, tak tenhle jazykolam se mi podařilo zatím říct nahlas napoprvé jenom jednou. Zkuste si to také. A pěkně před publikem. 

Je ale fakt, že několik týdnů před touto premiérou jsme se v vnučkami bavili tím, kdo z nás co nejrychleji třikrát za sebou a bez zaškobrtnutí zadrmolí:

"Bylo by libo limo nebo nebylo by libo limo?"

Dalších osm lidí nudících se v čekárně na mě zvědavě pohlédlo jako na účastníka televizního kvízu. V jejich očích bylo patrné jisté pobavení, které bych formuloval slovy: „A teď se ukaž, frajere, jak  jsi dobrej!“

Tváří v tvář těm dychtivým výrazům jsem poněkud znervózněl a už jsem se necítil tak pevný v kramflecích. „Zvořeš to jako vždycky, vole, a budou se ti všichni chlámat ještě večer. A veselý zážitek prdnou na Facebook, abys měl z vostudy kabát.“ Honilo se mi hlavou. 

Vnučka zamrkala řasami a mírně se podmračila, protože už ji napadlo, že ze zákeřné otázky vyklouznu starým ajťáckým trikem, jak mívám ve zvyku. Nemám rád výzvy, poněvadž občas člověka nutí k dost sebevražedným výkonům, ale něco se ve mně zlomilo. „To dáš, nejsi zase taková lama.“ 

Dodal jsem si odvahy a vyrazil ze sebe: „Ten obor se jmenuje ORL, což znamená otorinolaryngologie. A pan doktor je otorinolaryngolog!“ 

Celé obecenstvo zvadlo, protože jsem neškobrtnul ani jednou, a ztratilo zájem o další dění. 

Reakce vnučky? „Dědo, nevíš, kde je tu záchod?“ Rozhlédl jsem se po bludišti chodeb a usoudil, že ta první otázka byla lehčí. 

Ajťácký trik prozradím na vyžádání.