Nestrpím ale, aby opotřebované tělo vládlo mé stále dětské duši, poněvadž žiji v jednom z nejlepších dostupných světů. Třeba taková Venuše nebo Callisto jsou děsné peklo. Což ví každý astronom.
Oproti tomu je naše česká kotlina už asi tři desetiletí skutečným rájem na zemi. Bohužel některým jejím obyvatelům to zřejmě nikdo nesdělil. Tohoto faktu jsem si vědom, a tak přestože často vstávám až na třetí pokus, neměnil bych ani omylem.
Bytostně proto nesnáším rozličné škarohlídy, hudraly, pindaly, frflaly, negativisty a pravověrné pesimisty, kteří si ze života vybírají jen to nejhorší, a výhradně ze své vlastní vůle jsou dobrovolně nešťastní. Stresují nejen sami sebe, ale často i nevinné okolí.
Vsadím se, že podobné týpky určitě znáte:
Tráva je málo zelená, nebe věčně zatažené. Pivo moc teplé, nebo příliš studené, ale nikdy ne akorát. Všichni kradou, jen oni ne. Počasí je buď špatné nebo ještě horší. Sousedé otravní a podivní. V televizi dávají prd staré Blažkové. Média lžou. Do práce, kterou si vybrali, chodí z musu, ne z radosti, a každému na potkání vypráví, jak vše stojí za starou belu. Za komunistů bylo líp, poněvadž všichni byli šťastní a nepředřeli se. Dokonce i Hitlera jsou ochotni oslavovat, protože nám postavil dálnici. Vláda se o ně málo stará, politici jsou zloději a bílá je vlastně černá. Jsou nespokojení a nasraní od rána do večera.
Nerozumím. A tak se veřejně ptám: Proč jsou, hrome, na tomto světě, když si jeho krásy nedovedou užít? Odmítám se v jejich pekelném vlaku vézt, a proto zde veřejně prohlašuji, že jsem šťastný.
Přestože se mi huba plní umělými zuby, tělo často odmítá poslouchat dobře míněné povely, a při ranním pohledu do zrcadla přesně vím, co znamená kubismus. Vlasy se mi stěhují na nepřirozená místa a z těch vyhrazených mizí. Ani s erotikou už to není kdovíjaké, ale všechno krásné jednou musí skončit, aby mohlo přijít něco ještě krásnějšího. Třeba svíčková na smetaně.
A tak si každý večer před usnutím říkám:
Mám milující ženu a střechu nad hlavou. Tři šikovné a chytré vnučky. Psa, který vrtí ocasem, když mě spatří. Pojízdný a vcelku spolehlivý automobil, který mě doveze do práce, jež mě baví. Pravidelnou stolici. Občasnou ranní erekci. Splachující záchod. Kocoura, jemuž jsem ukradený. Fajnou hospodu sto metrů od bydliště. Klidný hřbitov jen o pár metrů dál, až na to přijde.
Jediné, co mě trápí, je otázka, na níž jsem zatím nenašel věrohodnou odpověď.
Mají v nebi pivo a umí mluvit česky? Nevíte?
Komentáře
Okomentovat