Klik, klik, cvak, klik, klup, áááách.
Počítačová myška se pěkně nadře, když její páníček nutně potřebuje provětrat internet, aby zjistil, co se stalo, stane, nebo se právě děje.
Ne že by na tom záleželo, protože svět funguje na principu symetrické opakovatelnosti. Vše, co se děje dnes, dělo se i včera, a zítra tomu bude nejinak. Lidská historie je ve své podstatě neorganizovaný chaos, což je možná dobře, poněvadž kdykoliv lidé chtěli něco organizovat, skončilo to jako vždycky malérem.
Ve své pracovně se cítil v naprostém bezpečí, poněvadž vypínací tlačítko lidí přítomných na internetu bylo vzdáleno od jeho ruky asi dvacet centimetrů.
Bledá tvář ozářená matným svitem předimenzovaného plochého monitoru vyhlíží poněkud mrtvolně. Řitní půlky se převalují zleva doprava a zase zpět na rozvrzaném kolečkovém křesle. Dioptrické zornice mžourají a rozpustné kafe si vesele stydne, protože není čas srkat. Pivo čeká až na okamžik, kdy je i gentlemanům povoleno chlastat.
Klik, klap, cvak, klup.
Standardní ajťácké ráno se zpočátku nelišilo od těch předchozích. Až do chvíle, než do pracovny vrazila lehce podrážděná manželka, a nevyřkla osudovou větu: "Ty z toho svýho virtuálního světa jednou zblbneš, muži! Sedíš tu jak hnida a fyzicky chřadneš. Nechceš taky občas vyrazit ven mezi lidi? Do reálného světa?"
Dotázaný povzdechl, pokrčil odevzdaně rameny a zavřel okno s Twitterem. Pak Facebook. Jo - ještě prověřit, zda nepřišel nějaký e-mail. Odeslat a přijmout. A je to! Dorazil.
Nabízel revoluční metodu prodloužení penisu. Neviděl jediný důvod, proč nabídku akceptovat, protože už na vojně mu spolusloužící říkali, že je pěkně velký kokot. Uklidněn zavřel poštu a vypnul počítač. Rozhostilo se hluboké ticho, jenom zpoza okna se ozýval řev černě oděného ptačího rockera. Asi kos.
Vyšel do skutečného světa. Slunce předstíralo, že hřeje. Větřík se vesele proháněl v jeho řídnoucích vlasech, takže po chvíli vypadal jako blbec, protože Lybar došel. Úplně cizí kočka se mu pletla pod nohama a na pečlivě opečovávaném trávníku se vršily kupky hlíny vyrobené přes noc workoholickým krtkem.
Uklouzl po řídkém kočičím hovně a jak se lekl, do pusy mu vlétla předčasným jarem zmatená masařka. Soused se začal připravovat na příští zimu a nastartoval letitou cirkulárku, jejíž zvuk připomínal zpěv Michala Davida, kterého právě kdosi vyklešťuje. Kolem dokola se šířily veselé a rytmické zvuky benzínových sekaček.
Sousedka jdoucí okolo ho na deset minut zdržela, aby mu vysvětlila, že ten Babiš je fakt fajný synek a co všechno pro ni udělal, aby se měla líp, což trochu kontrastovalo s její poloprázdnou nákupní taškou plnou předvčerejších rohlíků.
Bílý a čerstvě vykoupaný domácí pes, jehož vedl na vodítku, objevil ukázkové lejno, aby se v něm s gustem vyválel. Zašel do místního obchůdku, kde ho otrávená prodavačka vzala na hůl. Cestou zpátky ho málem pokousal sousedovic nervózní hafan. Jak uskakoval, zase šlápnul do hovna. A dost!
Otřesen vyběhl do pracovny, zapnul computer, usadil řiť do vysezené židle, úlevně povzdechl a ponořil se do digitálního světa. Právě dorazila zpráva, že vyhrál jeden a půl milionu britských liber. Odepsal promptně: "Jdi do řiti, mamrde!" A zažil pocit bezpečí zvaný Always. K čertu s realitou!
Klik, klik, cvak, klik, klup, áááách.
Komentáře
Okomentovat