Přeskočit na hlavní obsah

Novoroční pozdrav

Kouření může zabíjet. Kouř obsahuje benzen, nitrosaminy a kyanovodík. Tři jedy. Praví krabička drahých cigaret, ale málokdo tuší, co to ve skutečnosti znamená. 

Ministerstvo kouření varuje – zdraví škodí nemocným. Syslím, tedy jsem. Nakupuju – tudíž žiju. Poslední vědecké výzkumy nezvratně dokazují, že jsme všichni importovaní mimozemšťané. Až na ropuchy a sýkorky koňadry. Rychlost světla překoná jenom pomluva a jako taková jednou otevře lidstvu cestu ke hvězdám. I k Betelgeuze, přestože tam nic významného k vidění není. 

Jednou se pochlapí i umělá inteligence a ta definitivně pohřbí dnešní nedokonalý počítačový svět postavený na umírajícím dvojkovém schématu. Jednička nebo nula. Nic mezi tím prý není, což je kravina non plus ultra.

Reálný svět totiž funguje na soustavě trojkové. Ano. Ne. Nevím. Právě „nevím“ je tou nevyzpytatelnou veličinou, která nás utváří a která způsobila, že jako lidstvo jsme výjimečnou entitou v celém vesmíru. Dvojkově myslet totiž umí každý blbec. 

Podívejme se, co všechno je mimo jiné trojmo:

Trojúhelník. Třífázový proud. Trojskok. Trojzubec. Trojčlenka. Trojlístek. Tři prasátka. Třípásmový reproduktor. Tříhlavá saň. Tříválec. Trojboj. Roztrojka. Tři mušketýři. Tři sestry. Tři oříšky. Tři grácie. Tři králové. Tři sudičky. Svatá Trojice. Tři veteráni. Třetí princ. Tři zlaté vlasy. Tři chlapi v chalupě. Tři bratři v triku. Tři přání. Ruská trojka. Švédská trojka. Velká trojka. Trojka z mravů. Třetí rozměr. Tříkolka. Trojkové BMW. Trojzemí. Bitva tří císařů. Tři kříže v Karlových Varech. Trojobal. Trojdohoda. Trojkoalice. Trizomie chromosomů. Trojice mobilních operátorů. Tři vejce do skla. Tři princezny. Tři prsty v prdeli. Třikrát a dost. Ivan Trojan. Tři HDD v serveru. Tanga aneb „tři niti v řiti“.

Trojka je prostě magické číslo, a přesto se klaníme dvojkové soustavě. Proč, když i poslední den v roce začíná symbolickou trojkou, je otázkou. Život jako takový totiž obsahuje tři zásadní kapitoly, které se oblafnout nedají. 

Zrození, život a smrt. 

Proč tedy, u všech všudy, je všechno moderní postaveno na jedničkách a dvojkách, když je jasné, že tahle dvě pitomá čísla nejsou schopna rozmanitost lidského bytí obsáhnout a definovat? 

Trojka je naší minulostí i budoucností a věřte tomu nebo ne, přijde den, kdy pokleknete a digitálnímu rozumu navzdory prohlásíte:

„Jsem tu, přestože nevím, proč tu doopravdy jsem. Nejsem ani jednička ani nula. Jsem obyčejná, prachobyčejná trojka. Stojím sice bokem, ale byla jsem tu odjakživa.“

Možná vám přeji šťastný a veselý nový rok. A možná ne. Nebo něco mezi tím?

Zapálím si cigaretu s třemi jedy a uvidím, co vám doopravdy přeju.


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

My, ajťáci

V očích široké veřejnosti je takzvaný ajťák podivuhodný tvor. Většinou nás považují za mimozemšťany, což je dost nespravedlivé obvinění.  Ve skutečnosti jsme naprosto obyčejná digitální dělnická třída. Dnes a denně totiž svádíme boj za lepší příští moderní civilizace s přístroji, o jejichž principu fungování dost často netuší nic ani výrobci samotní. Pravda je, že málokterý ajťák přizná na rovinu, že něco neví. Ne že by nechtěl, ale mohl by ztratit glanc a obdivné pohledy sekretářek by se rozplynuly jako pára nad hrncem. "Crrrr, crrrr," zvedám po ránu telefon a přemýšlím, co zase nejde. Kafe si vesele stydne a hlas ve sluchátku sděluje Jobovu zvěst: "Netiskne mi tiskárna!" Polykám doušek, s brbláním se zvedám, docházím na místo konfliktu, vložím nenápadně papír do podavače, aby sekretářka neviděla, a laserová tiskárna si vesele zachrochtá, načež vytiskne tunu papíru ještě z minulého dne. Je síťová. Vracím se na pracoviště, aby káva netrpěla pocitem osamělosti, ale...
Okomentovat
Přečíst celé »

Pračka

"Miloši, nejde mi zapnout pračka. Sviňa." Prohlásila manželka, což mě varovalo, protože většinou mi říká láskyplně dědo . Jak dojde na Miloše, visí ve vzduchu průser. Reaguji jako správný ajťák: "Máš kabel v zásuvce?" Odpověď je nepublikovatelná, a tak jdu a zkouším jističe. Cvak - vypnout, zapnout. Nic. Pračka dělá mrtvého brouka a já budu brzy také, pokud problém neodstraním. "Asi už umřela," pravím moudře, "to víš, maká poctivě víc jak osm let a nějaký čip se asi odebral do Křemíkového nebe." To byla chyba, protože má žena Červeného trpaslíka nezná. "Hele, muži, nesmol mě," řekne výhružně, "a dělej s tím něco, nebo půjdeš příští týden do roboty v teplákách." Dělám tedy, co nejlíp umím. Startuji počítač, poté vyhledávač, a lovím e-shopy, které nabízejí kvalitní pračky za rozumnou cenu, nejlépe s dopravou zdarma. Uspěl jsem hned napotřetí, klikám, objednávám, potvrzuji, platím a jsem šťastný, jak jsem problém elegantně vy...
Okomentovat
Přečíst celé »

Příroda

„Dědo, ve sklepě máme divný bílý a nehybný pavouky! Asi jsou to ufouni.“  Přiběhla nejstarší vnučka a očekávala, že všechno vím a znám, takže dodám promptně vysvětlení poměrně neobvyklého jevu.  „Nepovídej,“ zatvářil jsem se překvapeně, což byla pravda. O bílých pavoucích jsem nikdy neslyšel, ale fakt je, že přírodověda mě ve škole moc nebavila. „Ukaž!“ Řekl jsem. Vyrazili jsme v závěsu s několika dalšími vnučkami, z nichž minimálně dvě nebyly naše, do sklípku hospodářské budovy, kde se ukrývá legendární sedmý schod. Na stropě, jak vidíte na obrázku, viselo porůznu jakési cosi a fakt to vyhlíželo jako nějaký mimozemský tvor. V ponuré místnosti jsem byl nejvyšší, tak jsem zkusmo do jednoho pavoučka šťouchnul prstem a očekával reakci. Dostavila se, ale jiná, než jsem předpokládal. Celé umělecké dílko se mi před očima rozpadlo na prach. „Zvláštní,“ pravím a velmi nerad dodávám: „Fakticky netuším, o co jde. Jdeme ven a na internet!“  Zavelel jsem a na pergole nastartoval na...
Okomentovat
Přečíst celé »