Přeskočit na hlavní obsah

Novoroční pozdrav

Kouření může zabíjet. Kouř obsahuje benzen, nitrosaminy a kyanovodík. Tři jedy. Praví krabička drahých cigaret, ale málokdo tuší, co to ve skutečnosti znamená. 

Ministerstvo kouření varuje – zdraví škodí nemocným. Syslím, tedy jsem. Nakupuju – tudíž žiju. Poslední vědecké výzkumy nezvratně dokazují, že jsme všichni importovaní mimozemšťané. Až na ropuchy a sýkorky koňadry. Rychlost světla překoná jenom pomluva a jako taková jednou otevře lidstvu cestu ke hvězdám. I k Betelgeuze, přestože tam nic významného k vidění není. 

Jednou se pochlapí i umělá inteligence a ta definitivně pohřbí dnešní nedokonalý počítačový svět postavený na umírajícím dvojkovém schématu. Jednička nebo nula. Nic mezi tím prý není, což je kravina non plus ultra.

Reálný svět totiž funguje na soustavě trojkové. Ano. Ne. Nevím. Právě „nevím“ je tou nevyzpytatelnou veličinou, která nás utváří a která způsobila, že jako lidstvo jsme výjimečnou entitou v celém vesmíru. Dvojkově myslet totiž umí každý blbec. 

Podívejme se, co všechno je mimo jiné trojmo:

Trojúhelník. Třífázový proud. Trojskok. Trojzubec. Trojčlenka. Trojlístek. Tři prasátka. Třípásmový reproduktor. Tříhlavá saň. Tříválec. Trojboj. Roztrojka. Tři mušketýři. Tři sestry. Tři oříšky. Tři grácie. Tři králové. Tři sudičky. Svatá Trojice. Tři veteráni. Třetí princ. Tři zlaté vlasy. Tři chlapi v chalupě. Tři bratři v triku. Tři přání. Ruská trojka. Švédská trojka. Velká trojka. Trojka z mravů. Třetí rozměr. Tříkolka. Trojkové BMW. Trojzemí. Bitva tří císařů. Tři kříže v Karlových Varech. Trojobal. Trojdohoda. Trojkoalice. Trizomie chromosomů. Trojice mobilních operátorů. Tři vejce do skla. Tři princezny. Tři prsty v prdeli. Třikrát a dost. Ivan Trojan. Tři HDD v serveru. Tanga aneb „tři niti v řiti“.

Trojka je prostě magické číslo, a přesto se klaníme dvojkové soustavě. Proč, když i poslední den v roce začíná symbolickou trojkou, je otázkou. Život jako takový totiž obsahuje tři zásadní kapitoly, které se oblafnout nedají. 

Zrození, život a smrt. 

Proč tedy, u všech všudy, je všechno moderní postaveno na jedničkách a dvojkách, když je jasné, že tahle dvě pitomá čísla nejsou schopna rozmanitost lidského bytí obsáhnout a definovat? 

Trojka je naší minulostí i budoucností a věřte tomu nebo ne, přijde den, kdy pokleknete a digitálnímu rozumu navzdory prohlásíte:

„Jsem tu, přestože nevím, proč tu doopravdy jsem. Nejsem ani jednička ani nula. Jsem obyčejná, prachobyčejná trojka. Stojím sice bokem, ale byla jsem tu odjakživa.“

Možná vám přeji šťastný a veselý nový rok. A možná ne. Nebo něco mezi tím?

Zapálím si cigaretu s třemi jedy a uvidím, co vám doopravdy přeju.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Životopis

Byl jsem kojencem. Usmrkánkem v jeslích a pochcánkem v mateřské školce.  Dodnes si pamatuji, jak jsem se omylem počural a můj děda mě nechal nést poznamenané šatstvo celou cestu domů z mateřské školky, aby každý viděl, jaké jsem pako. Zvláštní je, že jsem se styděl za něj, nikoliv za sebe. A to děda ani nebyl prezident! Pak žákem, nato studentem střední ekonomické školy a rok jsem strávil na vysoké škole v Praze. Lákalo mě učitelské povolání, jenže jsem během studia zjistil, že ty parchantíky, co se nechtějí učit zajímavé rovnice, bych asi psychicky nezvládnul. Poté jsem v metropoli zůstal a stal se mzdovým účetním, který počítal výplaty borcům, co stavěli sídliště Stodůlky.  Pak prodavačem v karlovarské partiové prodejně stavebnin, což byl v podstatě bazar. Také vojákem z povolání, ale nakonec jsem tam místo slíbených šesti měsíců zkejsnul na čtyři roky. Armáda se mě nechtěla vzdát, přestože jsem připomínal spíš vojína Kefalína, než naději socialistické armády.  Po propu...

Naděje

Když jsem v devadesátých letech minulého století jako dělnický kádr vyráběl svítiplyn na Vřesové, prožil jsem poučný příběh. Příběh o nutkání. O frustraci. O těžkém rozhodování. O úlevě. O lidskosti. Ale hlavně o naději. Rád jsem ho u piva vyprávěl každému, kdo byl ochoten naslouchat, protože nese jasné poselství. Odpolední šichta sestávající z rutinních procházek mezi hlučícími obrovskými čerpadly, kde tam a zpátky kolotal hluboce podchlazený metan, byla většinou nudná. Vítaným zpestřením dne tak býval pozdní oběd, umně zabalený i se všemi přílohami ve vysoce pokrokovém alobalovém futrálu, protože budoucnost patří aluminiu. Ten stačilo vrazit do horkovzdušné trouby a za minutku byla pochutina na světě. Babica by výskal radostí. O něco později pak obsah skončil v zažívacím traktu. Systém lidského trávení připomíná pracovní morálku socialistického dělníka. Každá činnost trvá dlouho a výsledek často stojí za prd. V mém případě ale žaludeční šťávy zamakaly jako stachanovec, a tak jsem na ...

Proč jsem antikomunista

Mládí jsem prožil v malebném lázeňském městě na soutoku řeky Ohře a říčky Teplé. Ta je opravdu teplá, jak mohou potvrdit lázeňští hosté. A hostky, abych nezapomněl na genderovou rovnoprávnost. Samotné Karlovy Vary v těch těžkých socialistických dobách byly městem hodně šedým a dost ponurým. Kromě Grandhotelu Moskva (dnes Pupp) se zářivě barevná fasáda hledala dost těžko a futuristická lešení s neuměle vyvedeným nápisem "Pozor, padá omítka" byla všudypřítomná. Ostatně - v Praze to, pokud si dobře vzpomínám na svá studentská léta, nebylo o moc lepší. Dnes se díky ekonomické přičinlivosti Kocábem dveřmi vykázaných ruských bohatýrů, kteří se o dvacet let později vrátili oknem s kufry plnými dolarů, staly Karlovy Vary prvním ruským městem v Evropské Unii a září všemi barvami duhy. Vyrůstal jsem ve čtvrti zvané Bohatice, která se vyznačovala především tím, že jsme tam byli všichni chudí. Paradox. Klidná čtvrť na karlovarské periferii byla také místem, kde jsem jako jinoch základní...