Přeskočit na hlavní obsah

Rajčata

Jaro se blíží mílovými kroky, což je okamžik, kdy náš do té doby ladem ležící skromný skleník ožije, poněvadž bude osazen rozličnými jedlými rostlinami. Zčásti paprikami, o čemž bylo rozhodnuto včera v podvečer, ale především oblíbenými plody, které nesou latinské jméno SOLANUM LYCOPERSICUM. 

Nemusíte googlit, pod složitým pojmenováním se skrývá naprosto obyčejné rajče. 

Krátký výlet do historie plodu, který bude okupovat náš skleník, nás ale nasměruje k zásadní otázce: Jedná se o zeleninu nebo ovoce?

Aha?

Botanická definice praví, že Solanum je jedlý dužnatý plod jednoleté rostliny. Vše tedy ukazuje na to, že jde o zeleninu. Jenže prvními pěstiteli byli peruánští indiáni a pěstovali ho jako trvalku - a jako trvalku ji také jako okrasnou rostlinu dovezl do Evropy známý objevitel Kryštof Kolumbus. K nejpodstatnějším vlastnostem ovoce patří skutečnost, že jde o trvalku. 

Před definitivním verdiktem dodám pár zajímavostí. 

Napadlo vás někdy, co má vůbec rajče společného s rájem? Nezakousla se snad pramáti Eva nakonec do jablka rajského? 

Buďte v klidu. Nezakousla. Původně k nám rajská jablka přišla z Německa jako Paradiesapfel. Slováci si to jen tak halabala přeložili jako paradajky. Němci ale převzali pojmenování přes latinu z řečtiny, kde Paradies znamenalo nejen ráj, ale i zahradu. Vzato kolem a kolem jsou tudíž Paradiesapfel vlastně zahradní jablka. 

Staří Čechové původně říkali rajčatům zlatá jablka, což byl překlad italského pomidoro či pomodoro. Pomidor (помидор) v ruštině zůstal dodnes. Název tomata přišel zase z jiného kanálu, a to od původních amerických pěstitelů Aztéků, kteří rajčatům říkali tomatl nebo tumatl, což přejali Španělé a dovezli je i s tímto pojmenováním do Evropy. Ve francouzštině se ustálilo na tomates, v angličtině tomato, holandsky tomaat, katalánsky tomàquet, norsky a švédsky tomat, portugalsky tomate. A tak dále, zbytek si můžete dohledat. Rajčata jsou vskutku globální pochutina.

To je pěkné, říkáte si, ale jak to tedy je? Jsou rajčata ovoce, nebo zelenina? 

Tento věčný spor se nakonec nepokusili rozlousknout botanici, nýbrž právníci. V roce 1893 o závažném dilematu rozhodoval dokonce Nejvyšší soud Spojených států, konkrétně ve sporu Nix vs. Hedden. Problém byl sice zdánlivě banální, jenže v té době měl své ekonomické opodstatnění. Na ovoce se totiž tehdy nevztahovala dovozní cla, kdežto na zeleninu ano. Soud vynesl verdikt, že rajče je zelenina. Hotovo. Fajrunt. 

Nebo ne? 

V roce 2005 se v USA objevil další soudní spor, který dopadl opačně, a od té doby rajčata například v amerických státech Tennessee a Ohio vedou jako ovoce. A mimochodem, zlatá jablka v roce 2011 zařadil mezi ovoce i Evropský parlament, čímž vzal definitivně botanikům vítr z plachet. 

Hlas lidu, hlas Boží. 

Ať tak či onak, já sám mám jasno. Našemu skleníku i mně je fuk, co si myslí botanici či právníci. Poněvadž zde v polském pohraničí platí následující věta: 

„Když jablko, tak rajské, když ženu, tak z Prajzské.“ Obojí mám doma. 

Vše ostatní jsou zbytečné malichernosti.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

My, ajťáci

V očích široké veřejnosti je takzvaný ajťák podivuhodný tvor. Většinou nás považují za mimozemšťany, což je dost nespravedlivé obvinění.  Ve skutečnosti jsme naprosto obyčejná digitální dělnická třída. Dnes a denně totiž svádíme boj za lepší příští moderní civilizace s přístroji, o jejichž principu fungování dost často netuší nic ani výrobci samotní. Pravda je, že málokterý ajťák přizná na rovinu, že něco neví. Ne že by nechtěl, ale mohl by ztratit glanc a obdivné pohledy sekretářek by se rozplynuly jako pára nad hrncem. "Crrrr, crrrr," zvedám po ránu telefon a přemýšlím, co zase nejde. Kafe si vesele stydne a hlas ve sluchátku sděluje Jobovu zvěst: "Netiskne mi tiskárna!" Polykám doušek, s brbláním se zvedám, docházím na místo konfliktu, vložím nenápadně papír do podavače, aby sekretářka neviděla, a laserová tiskárna si vesele zachrochtá, načež vytiskne tunu papíru ještě z minulého dne. Je síťová. Vracím se na pracoviště, aby káva netrpěla pocitem osamělosti, ale...

Pračka

"Miloši, nejde mi zapnout pračka. Sviňa." Prohlásila manželka, což mě varovalo, protože většinou mi říká láskyplně dědo . Jak dojde na Miloše, visí ve vzduchu průser. Reaguji jako správný ajťák: "Máš kabel v zásuvce?" Odpověď je nepublikovatelná, a tak jdu a zkouším jističe. Cvak - vypnout, zapnout. Nic. Pračka dělá mrtvého brouka a já budu brzy také, pokud problém neodstraním. "Asi už umřela," pravím moudře, "to víš, maká poctivě víc jak osm let a nějaký čip se asi odebral do Křemíkového nebe." To byla chyba, protože má žena Červeného trpaslíka nezná. "Hele, muži, nesmol mě," řekne výhružně, "a dělej s tím něco, nebo půjdeš příští týden do roboty v teplákách." Dělám tedy, co nejlíp umím. Startuji počítač, poté vyhledávač, a lovím e-shopy, které nabízejí kvalitní pračky za rozumnou cenu, nejlépe s dopravou zdarma. Uspěl jsem hned napotřetí, klikám, objednávám, potvrzuji, platím a jsem šťastný, jak jsem problém elegantně vy...

Příroda

„Dědo, ve sklepě máme divný bílý a nehybný pavouky! Asi jsou to ufouni.“  Přiběhla nejstarší vnučka a očekávala, že všechno vím a znám, takže dodám promptně vysvětlení poměrně neobvyklého jevu.  „Nepovídej,“ zatvářil jsem se překvapeně, což byla pravda. O bílých pavoucích jsem nikdy neslyšel, ale fakt je, že přírodověda mě ve škole moc nebavila. „Ukaž!“ Řekl jsem. Vyrazili jsme v závěsu s několika dalšími vnučkami, z nichž minimálně dvě nebyly naše, do sklípku hospodářské budovy, kde se ukrývá legendární sedmý schod. Na stropě, jak vidíte na obrázku, viselo porůznu jakési cosi a fakt to vyhlíželo jako nějaký mimozemský tvor. V ponuré místnosti jsem byl nejvyšší, tak jsem zkusmo do jednoho pavoučka šťouchnul prstem a očekával reakci. Dostavila se, ale jiná, než jsem předpokládal. Celé umělecké dílko se mi před očima rozpadlo na prach. „Zvláštní,“ pravím a velmi nerad dodávám: „Fakticky netuším, o co jde. Jdeme ven a na internet!“  Zavelel jsem a na pergole nastartoval na...