Sympatický borec s mobilem v ruce pevně objal svou partnerku, pohlédl na ni a se slovy: “pizza tutaj” neomylně namířili po schůdcích do dveří našeho dočasného útulku. Nejspíš stejně jako já důvěřuje moderním výdobytkům digitálního věku, což nebývá někdy nejlepší nápad, jak se ukázalo cestou domů. Ale to je jiný příběh.
Italská pizzerie se nachází hned naproti, jenže po pravé straně.
Dohonil jsem fešný pár těsně před vstupem do naší koupelny, vyvedl je ven, ukázal prstem a říkám: “Pizzerie tutaj.” Stručně, bo nebyl čas nastartovat další důvtipný produkt lidské mysli, abych zplodil rozvitou větu. Překladač.
Zachmuřil se: “A piwo nie byłoby?” Optal se s nadějí v hlase, což mi bylo sympatické. Slečna se trochu zamračila.
Nadechoval jsem se k odpovědi, ale předešla mě má žena, která zná můj vztah ke zmíněnému nápoji, a byla si vědoma, že mám s sebou zásoby omezené. Navíc se dost nerad s někým dělím, nemusím-li. Anebo často nevím, kdy přestat. I povstala, oprášila veškeré své znalosti polštiny, pohodila rukou, namířila prst na protější roh, a s perfektním polským přízvukem přísně zavelela: “Piwo tam!”
O něco později dorazila uklízečka, jež nám ryze polsky a kulometným slovním rytmem zvaným kalašnikov kromě jiného sdělila, že si dělá řidičský průkaz, ale manžel jí musí koupit automobil s automatickou převodovkou.
“Czy ja mam trzy nogi?” Položila řečnickou otázku a šla si po svém.
Má recht.
Komentáře
Okomentovat