Když se mi v pak v jednom nepovedeném pololetí podařilo přinést dvojku ze zeměpisu, poněvadž jsem se zahleděl do předčasně vyspělé spolužačky, obdržel jsem pár facek a fungl nový globus, abych nebyl blbej. Díky němu už vím, kde leží Kuala Lumpur - a je mi také jasnější, že ne vždy je vhodné být ve všem nejlepší.
"Dědo, nejde mi počítač!" vrazila nejstarší vnučka do našeho příbytku a nechala roztelené dveře. Což nesnáším, protože dveře dokořán znamenají emigraci pokojového pejska na nebezpečnou zahradu - a naopak imigraci oprsklého venkovního kocoura dovnitř. Ten je schopen sežrat z rozpáleného sporáku ještě se smažící kuřecí křidýlka a přitom se ani nezapotit.
V duchu jsem proklel svou šetrnost a zařekl se, že už nikdy nikomu nedaruji repasovaný notebook. Zvažoval jsem možnosti, jak z celé situace vybruslit, protože mi bylo předem jasné, že umřela základní deska a oprava je nerentabilní.
Aha! Za týden bude vysvědčení. Rýsovalo se řešení. Já dědův názor nikdy nesdílel, protože za dobré výkony má být člověk odměněn. Říká se tomu motivace a funguje. Rozhodl jsem se tedy slíbit pořízení nového moderního stroje. S výhradou.
"Koupím ti nový," prohlásil jsem statečně, "ale musíme se na něčem domluvit."
"Jasně, dědo," odvětila vnučka, ale šťastně nevypadala.
"Tak především se naučíš zavírat dveře od naší domácnosti. Protože prosby nezabraly, dám ti korunu vždycky, když přijdeš a dveře zavřeš. Co ty na to?" Zahrál jsem na ekonomickou strunu.
"Beru," nezaváhala ani na okamžik a prošmátrala kapsy, jestli má u sebe peněženku.
Vzpomněl jsem si, že má problém s matematikou, což jí nemám za zlé, a trochu jsem přitvrdil: "Ale když nezavřeš, dáš korunu ty mně."
Plasticky jsem viděl, jak vnučce v mozku šrotuje kalkulačka. Sedmkrát přijdu, zavřu. Devětkrát přijdu, ale nezavřu. Kolik vydělám? Sčítání a odčítání. Inu, škola hrou je nejlepší.
"Souhlas." Řekla po chvíli a dodala: "A co s tím počítačem? Kdy mi ho koupíš?"
Tohle byla zákeřná otázka, protože běžné konto se červenalo samými mínusy, ale zachránil mě fakt, že za týden bude konec školního roku.
V duchu jsem probíral předměty, s nimiž měla celý rok problém, poněvadž s domácími úkoly chodila za mnou nebo za babičkou. Vybral jsem si ten, který jí dělá největší potíže, abych získal čas se trochu finančně nadechnout.
Vzpomněl jsem si, jak neúspěšně bojuje s českým pravopisem, a tvrdé či měkké "i" sází do vyplňovaček stylem sázkaře ve Sportce. Pevný v kramflecích jsem tedy slavnostně slíbil: "Když přineseš jedničku z českého jazyka, nový počítač je tvůj!" Zachmuřila se, odešla a nezavřela, takže mi dluží korunu.
Včera přinesla vysvědčení.
A co byste řekli? Měla ji tam!
A zavřela?
OdpovědětVymazat