Seznámení

Začouzený karlovarský noční podnik nesl honosné jméno Olympia. Zvukovou kulisu obstarávala zručná cikánská kapela a vrchní mi říkal "Pán velkomožný". Snad proto, že jsem byl denním, či spíše nočním hostem. Kromě pondělka, kdy bylo zavřeno. Nebo snad proto, že jsem jako mladý a nepříliš bohatý lázeňský elegán na nějakou tu prohýřenou zlatku nehleděl. Vědom si faktu, že všechno jednou pomine, ošumělé bankovky obzvláště, stal jsem se počátkem devadesátých let minulého století hrdým nástupcem borce Kristiána. 

Chodíval jsem po nocích lovit lázeňské turistky, které zbaveny alespoň na pár dnů manželských okovů, hýřily jako zamlada. Doba jim přála, protože zdravotnictví se ještě nenalézalo v krizi. Lázeňský poukaz doporučený ošetřujícím lékařem byl vstupenkou do světa rozverných lidských radostí. Šampaňské, Cinzano za patnáct drobných, taneční parket, poctivá muzika, úslužný personál a zavíračka až kolem páté ranní. Džungle. 

A tak jsem jednoho pozdního večera dorazil k mámivě osvětlenému barovému pultu a spatřil zadeček. Dáma balancovala na barové stoličce, popíjela nějaký šňaps, a jak se snažila udržet rovnováhu, tuky se vesele vlnily. Instinkty lovce a nabiflované poučky zmizely do nenávratna, protože jsem se bezhlavě zamiloval na první pohled. Musíš udělat dojem, blesklo mi hlavou. Spustil jsem stavidla své výřečnosti.

"Dobrý večer," povídám, ač byla hluboká noc, "je zjevné, že se tu velmi nudíte. Což je škoda, protože členy kapely znám osobně, a klidně nám zahrají píseň, jaká je blízká vašemu srdci. Tomu malému říkám Míra, i když se jmenuje Demeter, ale to nevadí, protože zvládne i fláky od Queenů. Myslíte, že bychom si spolu mohli zatancovat? Kdyby mi to náhodou nešlo, klidně mě můžete vést, jsem děsně přizpůsobivý. Mimochodem máte krásný účes a vůbec vám to dneska sluší," pokračoval jsem bez představy, jak vypadala včera. 

Dáma elegantně spadla ze stoličky, zkoumavě na mě pohlédla, ocenila můj exteriér, bafla mě za ruku a tykla mi: "Nekecej. Moc mluvíš. Jdeme tančit." Což jsme poctivě až do zavíračky činili. 

V den jejího odjezdu z lázeňského města jsme pořídili publikovanou fotografii, a o několik měsíců později jsem byl v černém automobilu značky Škoda Favorit unesen do východního cípu naší republiky s názvem Prajzská, kde se hovořilo pro mě doposud neznámou řečí. Ale to už je jiný příběh. 

Jsme spolu už víc jak třicet let. Olympia patří ruskému zbohatlíkovi, který chce za kafe víc než na letišti v Ruzyni. Cikánská kapela se rozdělila na shluk Rómů pobírajících podporu v nezaměstnanosti. Nám dvěma zbyla krásná vzpomínka, a já se od té doby držím první rady, kterou jsem od své ženy dostal. 

Nekecám, nemluvím a tancuji výhradně po našem hospodářství nebo kuchyni.